REGENERACE Online

CHRISTA KÖSSNER: POVĚZ MI, ZRCADLO...

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 05/2009

Autor: Jiří KUCHAŘ

Také máte rádi antické příběhy? Já velmi. Napadlo vás někdy třeba při čtení o Perseově putování za osvobozením Andromedy nebo při sledování toho pěkného barevného amerického fi lmu Souboj Titánů, proč vlastně člověk při pohledu do tváře Medúzy zkamení - a proč se to nestane, dívá-li se na ni v zrcadle? Určitě víte, jak důležitou roli hraje zrcadlo třeba v pohádkách. Třeba v té, v tomto směru nejznámější, Sněhurce a sedmi trpaslících, v níž se temná královna ptá každý den svého zrcadla, kdo je v zemi nejkrásnější. Čtete někdy čínskou poezii, v níž je slovo zrcadlení častější než jakékoli jiné? Jestli ne, zkuste to někdy.

Zrcadlo nastavené v příběhu s Medúzou je jedním z vrcholných momentů mystického příběhu. Perseus se v něm na konci svojí cesty za poznáním dostává do místa, kde nikdo před ním neuspěl. Do momentu v jeho zasvěcovací cestě, kdy nutně musí přijít ničím nepřikrášlený pohled do vlastního ducha. Rudolf Steiner říká, že projde-li člověk hlubokou mystickou zkušeností, o jaké píšu například v Esoterickém světě tohoto čísla, a není-li dostatečně duchovně vyspělý, nastane okamžik těžkého vnitřního otřesu, pohled na zmítající se hady - nezvládnutou hadí sílu. V jistém smyslu se mu nevyhnula ani Kateřina ze Sieny; v antické báji tento otřes symbolizuje právě zkamenění. Perseus se mu vyhne tím, že se na strašlivou hlavu dívá v zrcadle, protože ví, že by přímý pohled nemusel přežít. Ve Sněhurce je zrcadlo tím, kdo říká pravdu - a proto se jednou v zemi stane nejkrásnější dívka, která probudí sedm čaker symbolizovaných bytostmi vpravdě elementárního charakteru.

Christa Kössner je z Vídně, která byla odjakživa městem krásy a snad i parády - a v tomto směru je doslova městem zrcadlu zaslíbeným. Před mnoha lety byla inspirována k pozoruhodné metodě, kterou nazvala Zákon zrcadlení. Nyní u nás vychází první publikace z její volné řady, která si získala Rakušany, Němce i Švýcary. "S napsáním této knihy jsem si dlouho dávala na čas. Vlastně ani nedovedu říci, proč - i když jsem o tom často přemýšlela. Možná ve mně ještě byl nádech pochybností, jestli mi budou věřit," píše v úvodu svojí útlé, zato ovšem obsahem skutečně neobyčejně silné knížky. "Byla ve mně stopa nejistoty, jak mám naložit se zkušeností, kterou vnímám jako božské zjevení; byla ve mně doposud jistá váhavost, zda mám prožitou milost předložit veřejnosti..."

Vídeňská autorka ve své knize říká, že akceptujeme- li naše životní okolnosti a osoby, které se v nich vyskytují, uvědomíme si, že jsou vždy zrcadlem našeho vědomí. V tu chvíli už máme v ruce klíč ke štěstí - a stačí, když ho jenom správně použijeme, tak, jak to dělají láskyplné bytosti. "Uvědomuji si, že jsem obsažena v Boží myšlence. I já jsem z ní vznikla. Jsem jednou z milionů idejí v nekonečném Duchu, jež se manifestovala jako osoba Christa Kössner."

Její kniha je plná skutečně mimořádných úvah, které vedou k zásadnímu poznatku: Síla lidského ducha je schopna uskutečnit se v konkrétní formě. Lidské myšlení se zrcadlí v podobě životních okolností a lidí, kteří nás obklopují. Myšlenky, přesvědčení a zásady naší víry mají dar proměnit se ve formu, protože lidský duch a Duch Boží jsou jedno a totéž.

Téměř patnáct let pořádá Christa Kössner přednášky a semináře na téma Klíč ke štěstí. Jsou založeny na její metodě, na zákonu zrcadlení. "Všechno, co je kolem mě, zrcadlí vždy jen mě samotnou. Stačí tedy jen, abychom se rozhlédli, a poznáme sami sebe. Žádní ,druzí‘ neexistují - ti druzí ztělesňují vždy jen část mě samotné."

Používat zrcadlo vlastní mysli je velkou výzvou především pro naše sobecké já. Autorka je píše velkými písmeny. Lidské JÁ totiž většinou nechce mít se svými vlastními výtvory nic společného - zejména tehdy, jsou-li nepříjemné nebo bolestivé. Velkým úkolem každého člověka je, naučit se svoje zrcadlové obrazy milovat. Je to jednoduché, zůstane-li si člověk vědom toho, že může potkávat vždy jen sama sebe.

"Klíč ke štěstí skutečně leží v našich rukou," píše Christa Kössner, "protože máme dennodenně před očima zrcadlo svého duchovního postoje. Vidíme a prožíváme vždy jen své uskutečněné vědomí."

V knize uvádí sedm zásadních shrnutí. I když to nemívám ve zvyku, opíšu je pro vás. Hlavně proto, že bych to sám lépe vyjádřit nedokázal.

1. Všechno duchovní, čemu přitakám, a tím to podržím ve svém vědomí, se v ideálním okamžiku v mém životě uskuteční jako odpovídající událost.
2. Můj duch je naplněn myšlenkami, přesvědčeními, soudy, zákazy, názory a zásadami víry. Mnohé z nich si uvědomuji, mnoha z nich si nevšímám.
3. Přesto je pravdou, že i mé nevědomé duchovní obsahy vyvolávají v mém životě konkrétní skutečnosti.
4. Proto vidím vždycky jen sebe a svůj duchovní postoj, zrcadlící se na lidech v mém okolí, na mých životních okolnostech a na stavu mého těla.
5. Mám svobodnou volbu, zda budu svým nelaskavým přesvědčením nadále přitakávat, nebo je proměním v dar, v poselství lásky. To znamená vyslovit svému (hnusnému, protivnému, nelaskavému atd.) protějšku tiché poděkování za to, že v zrcadle všech nesnází svého života mohu poznávat vždycky jen svou nelaskavost k sobě samotné.
6. Jsem na světě, abych byla šťastná - nikoliv abych trpěla. Proto je mým pověřením v bytí přestat s obviňováním a podívat se do vlastního zrcadla. JÁ vyvolávám realitu ve svém životě, nikdo jiný než JÁ.
7. Mírumilovnost, uznání, vděčnost a upřímnost k sobě samotné se zrcadlí v mírumilovném, upřímném a vděčném okolí, které ke mně s důstojnou samozřejmostí přistupuje se stejnou úctou, jakou k sobě chovám já sama. Když si mě neváží, když zažívám nevděk nebo napadání, mám příležitost spatřit v zrcadle SVŮJ (!) duchovní postoj zaměřený na pohrdání a boj.

Tak to je v krátkosti nová metoda v nové knize autorky, která je u nás také nová. Autorky, která se zabývá esoterickou psychologií a žije ve městě, které Wolfgang Amadeus Mozart miloval stejně jako Prahu.