REGENERACE Online

CLEMENS KUBY: ZDRAVÍ NENÍ OTÁZKA MEDICÍNY, ALE FILOZOFIE

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 05/2009

Autor: Jaroslav KŇAP

Co vás přivedlo k pořádání seminářů, přednášek a workshopů o duchovním způsobu léčení?
Poté, co lidé viděli náš dokument Na cestě do sousední dimenze, nám mnozí telefonovali s tím, že s námi chtějí spolupracovat. Říkali jsme si: „Aha, ti lidé si myslí, že od nás dostanou recept, jak se můžou uzdravit, ale nevědí, na jakém základě se vlastně člověk může vyléčit.“ Takže díky dlouholetým výzkumům a rešerším jsem došel k tomu, že zdraví není otázka medicíny, ale fi lozofi e. Proto jsme si řekli, že nebudeme dělat žádné léčebné centrum, ale vzdělávací akademii s tím, že posluchači nedostanou žádné recepty, ale musejí se něco naučit pro svoji mysl, pro svoje vědomí. Pak jsme poznali lidi, kteří povědomí o tom, že jsme duchovní bytosti, dokážou ostatním zprostředkovat, nějakým způsobem přiblížit. Třeba z pohledu kvantové fyziky, pomocí tance, malování, kreslení, zpívání, virtuální operace. Spolu pracuje me s lékaři, jako jsou MUDr. Ruediger Dahlke či Prof. MUDr. Hartmut Müller. Prof. MUDr. Jakob Bösch byl ve Švýcarsku první primář, který v psychiatrii začal používat duchovní léčení. Erika Schäfer je psychoterapeutka, která napsala velice důležitou knihu o duchovním léčení u dětí Maminko, věř mi, už jsem jednou žil. Chris Amrhein pracuje s hlasem a v němčině se říká, že když hlas zní dobře, tak jste v souznění.

Na půl roku dopředu máte plný diář. Jak to všechno zvládáte?
Až do konce srpna máme každý týden nějaký program. Paralelně s pražskou akcí nám běží jeden workshop ve Švýcarsku. Máme dvanáct spolupracovníků a operátorky na telefonu, se kterými si lze domluvit veškeré podrobnosti ohledně termínů kurzů, přednášek a podobně. Rády zájemcům poskytnou veškeré informace. Nikdy bych ale nevěřil, že řízení těchto věcí spotřebuje větší množství energie než samotná kreativní práce.
Třeba pořádáme seminář jen pro lékaře, což je velmi náročné. Protože pro tyto lidi je obzvláště těžké vnímat člověka jako duchovní bytost. Například když studujete medicínu v Německu, první tři roky strávíte tím, že se rýpete jen v mrtvolách. Tomu se říká studium anatomie. Vědomí se vám upírá vlastně jenom na tělo. Nenajdete tam ani jeden seminář, přednášku či kurz o tom, že i informace léčí.

Vaše snahy tedy lékařská komunita přijímá kladně, nebo zde existují nějaké třecí plochy?
V každém semináři jsou tak dva tři doktoři, kteří se skutečně chtějí naučit něco nového. Ale většina se k tomu staví zdrženlivě. Jednou jsem dělal seminář pro sedmatřicet lékařů a vedoucích klinik v jakémsi rakouském lyžařském středisku. Nejlepší na tom bylo, že za mnou přišli dva odborníci z těch, kdo tam byli, a říkali mi: „Pane Kuby, víme, že máte pravdu, ale nejdřív bychom to přiznali čtvrt roku před odchodem do důchodu.“

Přednášíte na Západě i na Východě, kde demokratický proces byl přece jenom násilně přerušen na několik desetiletí „díky“ budování socialismu. Vnímáte nějaký rozdíl, co se týče myšlení lidí?
Myslím si, že jediný rozdíl spočívá v tom, že ti na Východě jsou více otevření, nejsou tak skeptičtí. Mám pocit, že to, co říkám, jakoby víc nasávají. Ale i tak mají materialistický obraz světa jako lidé na Západě.

Ve své knize Na cestě do sousední dimenze píšete o léčitelích, šamanech, o různých formách duchovního léčení. Objevil jste něco mimořádného v našem regionu, ve střední Evropě?
Pokud se ptáte na to, jestli jsem zde zažil nějaké zázraky, odpovídám, že je zažívám každý den. Kdyby šlo jen o to, co si myslím a plánuji, že se zítra stane, pak bychom my dva tady neseděli. Prostě ty věci se dějí pořád, že se divím, kde se to tady vzalo. Anebo zničehonic je tu zeď, prostě katastrofa, bankrot. A řešení znenadání přijde ze strany, odkud bych to vůbec nečekal. Nebo mě najednou začnou bolet záda, k tomu se dostaví ještě horečka, jsem úplně hotový, ležím v posteli. Třeba ve tři ráno začnu psát – mám takové psací zařízení, přístroj pro reflexi. Říkám tomu alfa texty, protože vznikají tehdy, když se pohybuji v hladině alfa. Díky této reflexi se konflikt jaksi rozpustí a nemusím ho vlastně odnést na těle, nemusím mít rýmu a podobně. Pokud rychle zareaguji, třeba i těmito texty, druhý den se vědomí promění. A to i díky tomu, že jsem vše jenom zapsal. Nemoc je tady totiž jen proto, abych se vyvíjel dál. A vývoj je vždycky nějaký proces, práce s vlastním vědomím. Může se to týkat i kreslení, malování, tance. Pro mě osobně je nejkonkrétnější práce s vědomím, když pracuji s textem. Vyřešit problém znamená vlastně ho rozpustit. My pořád řešíme nějaké problémy, namísto toho, abychom je rozpouštěli.

Máte při své vytíženosti vůbec ještě čas na filmařské řemeslo?
Samozřejmě že mám – třeba v mezidobích, kdy nemáme žádnou akci. Ve studiu mám střihače na plný úvazek, který zpracovává materiál, jenž natočím a dodám mu ho. Díky internetu jsme v neustálém kontaktu. Můj otec pracoval do posledního dne, bylo mu 94 let, když zemřel. Matka se dožila jedenadevadesáti let v plném zdraví. Takže já pracuji s tímto tělem a budu s ním pracovat tak dlouho, dokud bude fungovat. A potom řeknu: Děkuji, chci nové. Tomu se říká reinkarnace. Nechci skončit jako klasický důchodce, který bude jen čekat na ten svůj důchod, aby byl zaopatřen.

Dotýká se nějakým způsobem krize vašich aktivit?
Zatím ne, ale jako téma určitě. Například v červnu budeme pořádat konferenci v Hamburku na téma: Peníze vládnou světu. – Kdo vládne penězům? Na tomto sympoziu chceme představit alternativní měnu – ani ne euro, ani ne dolar. Prostě vlastní měnu pro léčení, aby lidé mohli dostat nějaký směnný mechanismus namísto státního pojištění. A touto měnou by mohli fi nancovat samoléčení.

Akce našich přátel - inzerce