REGENERACE Online

DALAJLAMŮV MUŽ V EVROPĚ: S ČECHY MÁME MNOHO SPOLEČNÉHO

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 01/2009

Autor: Jakub MALINA

TIBEŤANÉ A ČEŠI

Můžete nám prozradit něco o své práci pro exilovou vládu Tibetu a Jeho Svatost dalajlamu? Jaká je vaše úloha, kterou v Evropě zastáváte?

Moje práce je reprezentovat Jeho Svatost dalajlamu a exilovou vládu. Je to postavení velmi podobné tomu, které zastávala česká exilová vláda v Londýně během druhé světové války. Exilová vláda Tibetu sídlí v indické Dharamsale a já reprezentuji její zájmy pro východní a střední Evropu. Udržuji těsné vztahy s politiky i s představiteli nevládních organizací, předávám jim a také novinářům oficiální informace a také mám na starosti přípravu návštěv Jeho Svatosti dalajlamy v tomto regionu. Proto jsem nyní v Praze.

Myslíte si, že historická zkušenost s exilem je jeden z bodů, kterými si jsou Češi a Tibeťané blízcí?

Jeho Svatost dalajlama přijel do Československa na pozvání tehdejšího prezidenta Václava Havla v roce 1990. Byla to jeho první návštěva u vás. S panem Havlem si velmi porozuměli a od té doby je to již sedmá návštěva České republiky, což hovoří za vše. Myslím, že také díky těmto návštěvám hodně lidí o Tibetu ví. Ale my potřebujeme, aby o Tibetu věděli pokud možno všichni lidé. Úloha české vlády byla vždy pro naše záležitosti důležitá. Kromě toho, že Češi mají vlastní zkušenost s vládou v exilu, nás také spojuje fakt, že dlouhá desetiletí žili pod komunistickou diktaturou. Tibet má podobnou zkušenost s komunistickou nadvládou, a to nás s Čechy také sbližuje.

Můžeme najít i přímé paralely. Dnešní situaci v Lhase můžeme klidně přirovnat k situaci, kdy do Prahy vtrhla sovětská vojska v srpnu 1968. Tehdy i dnes museli obyčejní, neozbrojení lidé čelit cizím vojákům se zbraněmi v rukou. Ano, myslím si, že Češi naší situaci rozumějí, protože se zejména mladí lidé o dodržování lidských práv ve světě, a zejména v Tibetu, zajímají. Je to pro nás skvělá podpora.

Jaká je česká podpora v porovnání s podporou v jiných evropských zemích?

Myslím si, že naše vztahy s Českem jsou velmi dobré, protože přátelství mezi prezidentem Havlem a Jeho Svatostí samo je unikátní. Vaše Strana zelených se zabývá tibetskými záležitostmi a v parlamentu dokonce existuje velmi silná skupina poslanců ve všech politických stranách, kteří nás podporují. Výsledkem toho je, že letošní veřejnou přednášku Jeho Svatosti dalajlamy v Kongresovém centru v Praze jsme vyprodali během pouhých dvou dnů.

A jak je to se vztahy s dalšími evropskými zeměmi?

Jeho Svatost se už letos setkala s britským premiérem Gordonem Brownem, loni s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a s mnoha dalšími hlavami států. Naše vztahy s evropskými státy jsou poměrně rozvinuté. Máme úřady v Londýně, Paříži, Bruselu a v Ženevě, kde nyní působím i já. Děláme, i přes svoje omezené možnosti vše pro to, abychom co nejlépe lobbovali pro Tibet a jeho obyvatele, kteří jsou nyní ze strany čínských úřadů těžce utlačováni.

Často se ale stýkáte i s představiteli různých nevládních organizací, které vás podporují morálně i finančně. Jsou pro vaši vládu tyto organizace důležité?

Ano, zabývají se lidskými právy, demokracií, mezináboženským porozuměním, kulturními tradicemi a dalšími důležitými věcmi. Mnoho z nich také finančně přispívá na naše rozvojové projekty, nebo přímo samy některé programy vytvářejí. Jsou pro nás nenahraditelné. Těší mě, že v České republice máme dokonce čtyři různé takové skupiny a že i tady vznikají centra tibetského buddhismu.

POOLYMPIJSKÝ TIBET

Jaká je podle vašich informací aktuální situace v Tibetu?

Velmi, velmi těžká. Obtížně se mi pro to hledají slova. Po desetiletích útisku a represí letos Tibeťané řekli „Ne!“ a ozvali se. Vyrůstá další generace občanů, kteří chtějí ve své zemi alespoň rovnoprávné postavení. Chtějí zachovat původní tibetskou kulturu, tibetské náboženství a tibetský jazyk. A odpovědí je jim jenom další útlak a represe. Čínská vláda totiž doufala, že mladí zapomenou na to, kde jsou jejich kořeny. Chce, aby se z nich stali Číňané. Ale Tibeťané stále zůstávají věrní své kultuře, svému náboženství a jazyku. A jsou velmi nešťastní z toho, co se v jejich zemi děje. Číňané totiž chtějí zničit všechny prvky jejich národní identity.

A jak to teď vypadá mezi tibetskými uprchlíky za hranicemi, v Indii a Nepálu?

Očekávali jsme, že příliv uprchlíků přes hranice letos opět zesílí. Máme totiž signály, že stále více lidí chce naši zemi opustit. Situaci ovšem komplikuje fakt, že po jarních událostech v Tibetu a násilném potlačení demonstrací Číňané pomocí velkého množství vojenských jednotek uzavřeli hranice, takže lidé nemohou uniknout. Ale doufám, že brzy budou mít možnost znovu přejít hranice, putovat za dalajlamou a setkat se s přáteli a příbuznými.

Když jsme v REGENERACI psali o situaci v Tibetu na začátku srpna před olympiádou v Pekingu, ptali jsme se různých osobností, zda hry v Číně Tibetu prospějí. Je po olympiádě. Jak byste nám na tuto otázku odpověděl vy teď?

Jeho Svatost dalajlama vždy konání olympijských her v Číně podporoval. Čína totiž dokonce díky hrám přislíbila dodržování lidských práv. Ale neudělala to! Situace v Tibetu je po olympiádě obtížnější než kdykoli před tím. Teď už totiž Čína není tolik pod dohledem světové veřejnosti. Takže olympiáda Tibetu neprospěla, protože nedošlo k žádným pozitivním změnám. Doufáme ovšem, že z dlouhodobého hlediska to jistý přínos bude. Hodně lidí na celém světě se právě díky olympiádě v Pekingu dozvědělo o situaci v Tibetu. My se na všechno díváme na dvou úrovních – z hlediska vlády a z hlediska obyčejných lidí. Na jednu stranu cítíme, že si stále více lidí na světě uvědomuje závažnost situace s dodržováním lidských práv a potřebnost demokratických změn a respektování kulturní a náboženské odlišnosti našeho národa. Ale z hlediska prostého člověka se v Tibetu nezměnilo nic. A pokud ano, tak spíš k horšímu. A to nás netěší.

TIBEŤAN DUŠÍ I TĚLEM

Dříve jste kromě jiného pracoval na různých humanitárních programech pro tibetské uprchlíky v Nepálu a Indii. Jaké jsou současné potřeby těchto programů?

Myslím, že nejdůležitější je vzdělávání a také snaha o zachování naší kultury, jazyka a samozřejmě také tibetského buddhismu. Žil jsem v mnoha zemích, a tak vím, že Tibeťané mají jedinečnou kulturu, jedinečné písmo, jedinečnou řeč, jedinečné odívání. A o to nesmíme přijít. A pro nás, Tibeťany v exilu, stejně tak jako pro Tibeťany v Tibetu, je nejdůležitější toto naše dědictví uchovat pro další generace.

Vy jste se narodil v uprchlickém táboře v Nepálu. Navštívil jste někdy Tibet? Jaký máte ke své vlasti vztah?

Nikdy jsem tam nebyl. Rodiče mi o něm hodně vyprávěli, když jsem byl malý. Samozřejmě mám i aktuální informace od lidí, kteří v Tibetu žili a žijí, ale osobní zkušenost s Tibetem nemám.

Jak je to s vaším státním občanstvím?

Jsem Tibeťan s britským pasem. Mám tedy oficiálně britské občanství, ale samozřejmě zůstávám dál především Tibeťan. Mohu změnit barvu kůže, mohou mi změnit tvar nosu, ale uvnitř jsem a stále zůstanu Tibeťan.

Takže jste vlastně Tibeťan duší i tělem s britským pasem trvale žijící ve švýcarské Ženevě?

Přesně tak. Nyní žiji v Ženevě, kde je relativně velmi početná skupina tibetských uprchlíků. Mají švýcarské občanství a nemají s tím žádný problém. Kohokoli z nich se ale zeptáte, řekne vám, že je ze všeho nejvíc Tibeťan. Moje žena žije ve Švýcarsku, ale je to také Tibeťanka. Ve Švýcarsku žije kolem čtyř tisíc Tibeťanů, přičemž v celé Evropě je nás kolem sedmi tisíc. Čísla to nejsou nijak vysoká, ale o to více držíme spolu.

Dovedete si představit situaci, že by jednoho krásného dne přišla z Pekingu zpráva, že se můžete svobodně vrátit do Tibetu a žít tam? Co byste dělal?

Byl bych velmi rychle zpátky. Ale pouze v situaci, že by Tibetu byla zaručena autonomie. Že bychom tam mohli svobodně dělat to, o co usilujeme – udržovat naši kulturu, jazyk a náboženství. Myslím si, že pro člověka není na světě lepší místo, než je jeho vlast. Je to země, kde vyrostli mí rodiče, mí prarodiče, jejich rodiče… Je to země, kterou jsem sice neviděl, ale miluji ji. A jsem přesvědčen, že podobně to cítí i naprostá většina Tibeťanů v exilu.

TSETEN SAMDUP CHHOEKYAPA

Narodil se v roce 1965 v uprchlickém táboře v Nepálu. Studoval v indickém Darjeelingu a na univerzitách v Páňdžábu, Londýně a New Yorku. Od dvaceti let pracoval jako vedoucí zdravotních programů pro tibetské uprchlíky, později jako tiskový tajemník oddělení informací a zahraničních vztahů tibetské exilové vlády v Dharamsale. V devadesátých letech pracoval na Tibetském úřadu v Londýně, poté od roku 2000 jako marketingový expert v komerční sféře. V březnu 2008 byl jmenován oficiálním reprezentantem Jeho Svatosti dalajlamy na Tibetském úřadu v Ženevě. V roce 2008 dvakrát navštívil Českou republiku – poprvé, když zastupoval nepřítomného dalajlamu na pražském Fóru 2000, podruhé při přípravě návštěvy Jeho Svatosti v České republice.

Foto: Jaroslav KŇAP

Akce našich přátel - inzerce