REGENERACE Online

FYTOTERAPIE NA MÍRU I.

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 08/2008

Autor: Milan CALÁBEK

Žádná bylina a pochopitelně i potravina a minerál nepůsobí na každého stejně. Tradiční čínská medicína, ájurvéda podobně jako antická medicína na rozdíl od většiny současných fytoterapeutů na stejnou nemoc nepředepisovaly stejnou bylinu pro každého člověka, ale nejdříve zkoumaly, k jakému osobnostnímu typu jejich pacient patří. Tento postoj zformuloval už v antice Hippokrates, který říkal, že víc než nemoc jeho pacienta ho zajímá, jaký je osobnostní typ. A teprve po určení jeho typu se pro něho „potraviny (byliny) mohou stát léky“.

Navzdory odlišné terminologii potvrzují existenci základních osobnostních typů i nejnovější objevy současných vědců, jako jsou W. D. Kelly, G. Watson nebo v současné době snad nejvíce světově uznávaná kapacita na typologii metabolických procesů William L. Wolcott. Již od třicátých let dvacátého století vědci a výzkumníci začali identifikovat konkrétní způsoby, jakými se od sebe navzájem různí lidé liší na biochemické a metabolické úrovni. Z velké části to podle nich může být způsobeno genetickým dědictvím. Na základě těchto informací, také začali objevovat, že mnoho druhů chronických onemocnění by se mohlo lépe léčit, kdyby lidé v přijímané potravě a výživovém režimu respektovali svou chemii těla a začali rozlišovat vlastní „metabolický typ“.

Statisíce biochemických reakcí, které v našem organismu probíhají současně a udržují naše zdraví, řídí totiž jen několik regulačních systémů, které jsou ale vlivem dědičnosti u každého z nás jinak nastaveny. Další rozdíl spočívá v tom, že u někoho je tím hlavním regulačním mechanismem autonomní nervový systém s jeho dvěma větvemi, sympatikem a parasympatikem. U jiného to je zase rychlost buněčné oxidace, tedy jak rychle nebo pomalu se živiny v buňkách mění na energii. Stručně řečeno: rychlé, nebo pomalé spalování.

Velký význam může hrát i tělesná konstituce, zda při embryonálním vývoji měl větší růstový potenciál vnitřní, střední nebo vnější zárodečný list, protože z každého se vyvíjejí jiné části těla. Základní nerovnováha v našem hlavním regulačním systému a její blokace pak způsobuje chronické nemoci od artrózy až po astma, které nemůžeme vyléčit odstraňováním jejich příznaků, ale jedině vyrovnáváním této nerovnováhy a uvolněním jejího zablokování. Zároveň podle této nerovnováhy současná věda rozlišuje čtyři základní metabolické typy, které odpovídají čtyřem hlavním typům antické medicíny: cholerikovi - dominance rychlého spalování, flegmatikovi - s převládající dominancí pomalého spalování, sangvinikovi - dominance sympatiku a melancholikovi - dominance parasympatiku v autonomním nervovém systému.

Co je ale důležité, že na každý tento typ jednotlivé byliny působí úplně jinak. Jak se lze dočíst v knihách takových kapacit, jakými jsou N. Cousins, P. Holmes, D. B. Mowrey, působí tím, že např. buď stimulují, nebo utlumují jednu ze dvou protikladných větví autonomního nervového systému - sympatikus či parasympatikus - nebo na autonomní nervový systém nemají žádný vliv a působí na jiný regulační systém. Například zrychlují nebo zpomalují buněčné spalování. A tak určení hlavního regulačního mechanismu u každého jedince, a tím také jeho základní nerovnováhy v autonomním nervovém systému nebo ve spalování, je v tomto prastarém i navýsost moderním pojetí naprosto rozhodující pro výběr vhodné byliny. Protože například meduňka lékařská zcela určitě uklidňuje, a to tím, že tlumí činnost sympatiku jako většina sedativ, což popisují R. F. Weiss, P. Holmes a další odborníci. Nicméně u jedince s dominancí parasympatiku tím ale ještě víc prohloubí jeho základní nerovnováhu. Parasympatikus kromě zažívání vypíná činnost většiny tělesných orgánů a systémů. Což zejména u žen středního věku s touto dominancí může být dlouhodobě poměrně nebezpečné. Zatímco na někoho jiného s dominancí sympatiku bude z tohoto hlediska meduňka působit pozitivně. A tak se opět dostáváme zpátky ke staré Lucretiově moudrosti: „Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed.“ A na třetího nepůsobí vůbec.

A v tom je skutečné jádro a podstata zásadní neshody mezi mnou a zastánci protikladného postoje. O tom, který z nich je správný a vede k účinné terapii, by mělo samozřejmě smysl diskutovat. Zda hledat jednu bylinu na určitou nemoc, a tu pak doporučit všem se stejnou nemocí bez ohledu na jejich osobnostní typ, anebo hledat bylinu vhodnou nejen pro určitou potíž, ale zároveň i vyrovnávající základní nerovnováhu v hlavním regulačním systému konkrétního nemocného. Zda léčit nemoci nebo člověka, který má určitou chorobu. Vytržením mých slov o působení zmíněných bylin z tohoto kontextu, ale diskusi neumožňuje.

V příštích částech seriálu se z tohoto úhlu pohledu podrobněji podíváme na působení konkrétních bylin - zmiňované meduňky lékařské, ostropestřece mariánského a cesmíny paraguayské.

Související články

• Milan Calábek: Fytoterapie pod drobnohledem
• Fytoterapie na míru II.
• Fytoterapie na míru III.