REGENERACE Online

FYTOTERAPIE NA MÍRU III.

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 10/2008

Autor: Milan CALÁBEK

Začněme opět citátem z rozhovoru v REGENERACI: „Ještě větší pozor si musíme dávat na ostropestřec mariánský. Pokud žena objeví sebemenší bulku v prsu, trápí ji vysoký tlak nebo muž má problémy s potencí, pak by se této léčivce měli vyhýbat, neboť stimuluje tvorbu prolaktinu.“

Ostropestřec mariánský, který se anglicky nazývá milk thistle neboli mléčný bodlák, byl v lidovém léčitelství používán snad odnepaměti jako první pomoc pro kojící matky, které neměly dostatek mléka , jak uvádí M. T. Murray na straně 244 v The Healing Power of Herbs (N. Y., 1995). Dosud je považován za nejlepší prostředek v tomto směru, což zase potvrzuje Bartram´s Encyclopedia of Herbal Medicine na straně 295. Tuto tvorbu mléka ostropestřec vyvolává tím, že zvětšuje produkci prolaktinu, a tak při dlouhodobém užívání zvyšuje jeho hladinu i u nekojících žen nebo i u mužů. Z obavy, aby nevznikla „hyperprolaktinémie, se proto nedoporučuje ani pro kojící matky“, jak se opět můžeme dočíst i v knize Rostlinná medicína Reader´s Digest Výběr.

Podle Pharmindex brevíře (2007) vede zvýšená hladina prolaktinu k poruchám menstruačního cyklu, neplodnosti a onemocnění prsu. Podle Základní a aplikované farmakologie (D. Lincová a kol.) prolaktin tlumí tvorbu pohlavních hormonů, což je jedním z hlavních důvodů, proč během kojení nedochází k ovulaci. Zvýšená tvorba prolaktinu se u žen může projevit mlékotokem, amenoreou (vynechání menstruace), neplodností a u mužů impotencí. „Přisuzují se mu tumorogenní (nádorové) účinky na mléčnou žlázu a zároveň potlačuje činnost hypothalamu. O rizikových účincích ostropestřce se můžeme dočíst i na webových stránkách Medical Center na univerzitě v Marylandu: „…nejsou poměrně časté, ale mohou se projevovat jako bolesti žaludku, žaludeční nevolnost, zvracení, průjem, vyrážka nebo jiné kožní reakce, bolest kloubů, impotence (následkem zvýšené tvorby prolaktinu – pozn. aut.) a anafylaxe (život ohrožující alergická reakce, která způsobuje stažení hrdla, zkrácení dechu a případně i ztrátu vědomí)“.

A teď už poslední citát z Medical Center: „Stejně tak čaj maté (cesmína paraguayská), který zejména u žen v menopauzálním věku téměř zaručeně odvápňuje kosti." Pokud jde o cesmínu paraguayskou, nikdo nepochybuje, že Jihoameričané jsou geneticky naprogramovaní jinak než my. Díky svým indiánským předkům jsou na ni adaptovaní tak jako například Arabové na kávu. Nicméně kdybychom přijali argumentaci popírající možnou škodlivost některých bylin pro různé metabolické typy uživatelů, pak bychom mohli doporučovat někomu s dominancí sympatiku anebo s rychlým spalováním pít pět nebo šest káv denně s tím, že Arabové jí přece vypíjí ještě víc.

O vlivu kofeinu na odvápnění kostí byla i u nás publikována celá řada studií. A jestliže například šálek černého čaje obsahuje podle knihy Healing Power of Rainforest Herbs, (L. Taylorová, N. Y., 2003) 10 až 60 mg kofeinu, šálek maté okolo 100 mg. Kombinace kofeinu, theobrominu a theophyllinu v maté, jak dál uvádí tato autorka, umocňuje působení kofeinu, zvyšuje diuretické působení, a tím i vylučování vápníku.

O tom, že maté není tak nevinný nápoj, jak se někdy tvrdí, svědčí i informace, kterou přineslo letošní osmé číslo magazínu 100+1 ze soudobého výzkumu o vlivu jídla na vznik rakoviny. O rakovině slinivky se zde píše: „Každý rok přibývá ve světě 460 000 nových případů. Nejrizikovějšími faktory pro její vznik jsou alkohol, horké nápoje a tabák. Příkladem je maté, nápoj, který se pije často doslova vřelý v zemích Latinské Ameriky…“ V této informaci ale uniká podstata karcinogenního působení maté: proč je v Brazílii, Uruguayi nebo Paraguayi kvůli jeho pití (na rozdíl od konzumace kávy) tak rozšířená rakovina slinivky? Není to jen tím, že se maté pije horké, ale především kvůli vysokému obsahu taninu (okolo 14 %), který je neškodný v menším množství například ve víně. Varem se ale v maté stává karcinogenním, což je odborníkům zejména v Uruguayi známé už poměrně dlouho.

Koncem osmdesátých let byla zdokumentována doslova epidemie rakoviny jícnu způsobené pitím maté (De Stefani et al.: Černý tabák, víno, maté a rakovina jícnu, Rev. Epidemiol. Sante. Publique 1988; 36 (6) str. 389–394. Nebo Castellsaque, X., et al.: Vliv pití maté, horkých nápojů a jídla na vznik rakoviny jícnu v Jižní Americe, Int. J. Cancer 2000; 88 (4): str. 658–664). A podobně v Jižní Americe byl zdokumentován i vliv dlouhodobého působení maté na vznik rakoviny močového měchýře a ledvin. Nebudu už zatěžovat dalšími odkazy na studie zejména uruguayského badatele De Stefaniho, který se na karcinogenní účinky dlouhodobého pití maté specializoval. Samozřejmě že tyto čistě odborné studie neměly na většinu pologramotného obyvatelstva v Paraguayi prakticky žádný vliv...

V březnové Meduňce Josef Zentrich sliboval, že pokud má tvrzení z rozhovoru Fytoterapie pod drobnohledem, která shledal jako „vyvěštěná z křišťálové koule“, prokazatelně doložím z odborného pramene, navrhne redakci, aby časopis Meduňku přejmenovala. I když to myslel ironicky, nic nevypovídá lépe o zásadním rozdílu v našem pojetí fytoterapie. Z mého hlediska každá silná léčivka bude někomu pomáhat a jinému zas škodit. A meduňka bezesporu silnou léčivkou je. Možná není náhodou, že to, co v mytickém jazyce antiky meduňka poeticky symbolizuje, tedy věčnou obnovu, v současném jazyce vyjadřuje slovo regenerace. A oba časopisy s těmito názvy se také věčné obnově a regeneraci plně věnují. I když k tématu často přistupují odlišně. A tak je to také správné. Protože nikdo z nás neví přece všechno.

Související články

• Milan Calábek: Fytoterapie pod drobnohledem
• Fytoterapie na míru II.
• Fytoterapie na míru I.

Akce našich přátel - inzerce