REGENERACE Online
LADISLAV HERYÁN: ŽIVOT, KTERÝ SE NEDÁVÁ, ODUMÍRÁ
Autor: Pavlína Brzáková

Vánoce jsou za dveřmi, ale ne všude vládne pokoj a mír. Mnohé konflikty se právě v této době prohlubují a pocit osamění svírá nejednoho člověka. ?O Vánocích by neměl být nikdo sám, víc než kdy jindy myslíme na své blízké. Ale proč je tak těžké někomu, a někdy i sobě, odpustit?? ptám se Ladislava Heryána, řeholníka a ředitele salesiánské komunity v pražských Kobylisích, za nímž jsem se vypravila pro vánoční poselství.
V čem vidíte smysl života?
Osobně jej spatřuji ve službě. Ale ne ve službě jako v otrocké službě - jako když člověk něco dělá, co musí udělat. Mám na mysli službu z potřeby. A ta vzniká jen tehdy, když se cítím být milován a jsem tou láskou naplněný. Potom přirozeně potřebuji druhým vracet. Tomu říkám služba. Podle mě život není to, co se musí, ale co se děje. Má to nějakou příčinu, a ta spočívá v lásce. To je moje osobní paradigma, jak se dívám na život a jeho smysl. Hodně lidí se však do této polohy nedostane, a tak jim smysl života uniká a nemohou ho najít.
Říkáte, že v životě jsou důležité vztahy. Ale proč jich tedy tolik ztroskotává?
Když dojde ke ztroskotání, něco jsme museli zanedbat už dříve. Potom si říkáme: Pustit vztah, nebo nepustit? Někdy je možná lepší se rozejít. Ale znám případy, kdy se podařilo, že lidé k sobě cestu zase našli. Po dlouholetém období krize přišlo souznění, a jejich život byl vcelku netušeně krásný.
Láska také někdy bolí. V takových chvílích potřebujeme zázemí, oporu, která nám dovolí vytrvat. Jako křesťan je spatřuji ve svém vztahu ke Kristu, který umožňuje uvidět za jakoukoliv smrtí vzkříšení. Lidé, kteří spolu žili dlouho, říkají, že nejdůležitější vlastností jim byla tolerance. A když nastává krize, je důležité přijmout druhého bezvýhradně. Nejsem ženatý, ale myslím si, že existují určité paralely mezi manželským a řeholním životem. Je to nějaký dobrovolný závazek, který si člověk bere a dopředu neví, co mu přinese.
Rozhovor, který najdete v prosincové Regeneraci, připravila Pavlína Brzáková.