RSS kanályAutor: Zbyněk POPELKA, (red)
V neděli 21. března se na více než desítce kopců, hor či návrší od moravsko-slovenské hranice až po tu česko-německou za naší mocné podpory propojí početné skupiny lidí, které se zúčastní naší akce Keltský telegraf. Zda se to povede fyzicky a světelný signál vyslaný z Moravy dorazí až k německým hranicím, bude záležet na mnoha vnějších faktorech, které ovlivnit nedokážeme. Především počasí a světelné znečištění moderní civilizace sehrají rozhodující roli. Ale to duchovní pouto mezi podobně naladěnými lidmi, to se dozajista navázat dokáže, to je jisté už dnes. A abychom k tomu napomohli jetě více, zveřejňujeme pro inspiraci všech čertů a čertic, kteří se k naší akci chtějí ještě připojit, popis rituálu, který pro nás sestavil pan Zbyněk Popelka, jeden z čertů buchlovských, a který jistě bude i nezávazným vodítkem mnoha dalším skupinám.
V čase, kdy si předáváme Keltským telegrafem zprávu že jsme, že si rozpomínáme na naše předky, na své spirituální potřeby, na povinnosti vůči krajině se kdysi dělo PROBOUZENÍ...
Původní kultury, z pohledu dnešního pana Průměrného tzv. primitivní, žily zcela odlišný svět – smysluplnější, plnější a šťastnější. Jeden z důvodů byl prožitek vnitřního sjednocení, propojení s krajinou, jejími energiemi a se svými blízkými. Jednou z mnoha doplňujících se cest k tomuto ideálu tvoří spojovací rituály, které toto sjednocení demonstrovaly a obnovovaly. Spojovací rituály nevycházely ze zvyků a povinností či mocenské manipulace, ale z hluboké vnitřní potřeby.
Ten, kdo je nadán shora uvedenými vlastnostmi a tzv. "vidí" (nebo jinak "má otevřenou cestu do nevědomí". (Nebo je alespoň nadán odvahou). Dřív to nebyl "dobrý flek" ale odpovědná práce s obtížnou přípravou deprivačními technikami až za hranicí smrti. Daně za síluvidění a tvořily osamocení a odpovědnost.
Řídce sypanou slámou se vyznačí obrys dvou lehce přes sebe přesazených kruhů(jako když špatně namalujete osmičku).
Ve větším kruhu hoří oheň, kolem něj stojí lidé a bubnují (nebo chřestí – stačí troška rýže v lahvičce)
V menším kruhu vědma sama připravuje k oběti Zimu (slaměnou panenku s pentlemi – od každého účastníka jedna). Její oltář tvoří černý kámen(malý), voda, květiny a vonné byliny.
Každý sám pak ohněm obětuje zrní, víno a svou prosbu.
Čert vedoucí bubnování: pozdraví a poděkuje místu
poděkuje zimě – za to co nás naučila, za to že ještě žijeme
slíbí krajině, že ji budeme snít po celý rok šťastnou, vlahou, proteplenou
poděkuje za budoucí úrodu, vůni a krásu květin, med a víno
poděkuje za svornost a dobrou vůli, za ctnosti srdce
poděkuje za splnění našich proseb (nejsou vysloveny, jen spáleny v ohni)
slíbí krajině: dáváme ti naši lásku a ochranu
dá prostor k osobnímu díky každého
nakonec znovu poděkuje místu
Před, mezi a po se bubnuje, chřestí, a zpívá. Není důležité přesně opakovat, důležitý je záměr a upřímnost. Není důležitá délka a obřadnost, důležité je soustředění a upřímnost. Obřad nevede vedoucí čert, ale vědma, která jej vede. Obřad nevede vědma, je jím vedena.
Od obřadu nic neočekávejme, on očekává nás...
PhDr. Patricie Anzari, CSc.
Kudy chodí duše, když spíme?
Ing. Josef Schrötter
Magnetismus a léčení magnety