REGENERACE Online

TIM WALLACE MURPHY: DĚDIC TEMPLÁŘSKÉ TRADICE

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 08/2008

Autor: Jakub MALINA, Jaroslav KŇAP

TEMPLÁŘI A ARCHA ÚMLUVY

Jste zakladatelem Evropského institutu pro studium dědictví templářů, takže začněme od nich. Templáři získali ohromný majetek, jak je to možné?

A získali ho velmi rychle… Bylo to proto, že založení řádu proběhlo díky plánu, který se připravoval velmi dlouho. Uvědomte si, že v Evropě tehdy nebyl telefon, internet, pošta a podobné věci. Hugues de Paynes přesto dal během několika týdnů dohromady armádu více než tří set mužů v plné zbroji. Ve Svaté zemi zdvojnásobil armádu. První členové řádu byli všichni potomci ze společenství Rex Deus a pocházeli z Portugalska, Španělska, Skotska a samozřejmě Francie. Během prvních třiceti let získali ohromný majetek ovšem i v Holandsku, a dokonce v Polsku!

Myslíte si, že když kopali pod Chrámovou horou v Jeruzalémě, věděli přesně, kde a co mají hledat?

Ano, věděli naprosto přesně, kde mají hledat. Co ovšem hledali, tím si dnes není nikdo absolutně jistý. Spekulace hovoří o Arše úmluvy, je možné, že to byly kopie Svitků od Mrtvého moře, možná i poklad ve formě zlata a stříbra, který byl ukryt v době zničení chrámu. Já osobně si myslím, že moc zlata a stříbra nenašli, že mohli najít nějaké zajímavé dokumenty. Protože když byly objeveny Svitky od Mrtvého moře, byl mezi nimi jeden, zvaný Měděný. Ten byl dešifrován Johnem Allegrem, jenž se od roku 1950 do roku 1956 zabýval památkami zejména ve východním Jeruzalémě. John dělal výzkumy na místech označených právě Měděným svitkem. Nenašel žádný chrámový poklad, ale na čtyřech nebo pěti místech objevil důkazy, že tam před ním prováděli vykopávky templáři již ve středověku. Z čehož je možné usuzovat, že měli kopie Měděného svitku k dispozici.

Co říkáte na tvrzení etiopských duchovních z Aksúmu, že Archa úmluvy je ukryta právě tam?

To oni tvrdí, ale nikomu nechtějí nic ukázat. Možné to ale je. Král Šalamoun měl v Jeruzalémě roku 1000 před Kristem určité styky s královnou ze Sáby, která s ním nakonec měla syna Menelika. Legenda praví, že když bylo chlapci dvanáct nebo čtrnáct, vydal se z Jeruzaléma do Etiopie. Takže je docela možné, že se Archa úmluvy vrátila s ním. Jisté je, že v Bibli už po této době žádné odkazy na Archu nejsou.

Ale existují i jiné legendy, kde je Archa úmluvy zakopána…

K těmto legendám musíme přistupovat s respektem, ale nesmírně opatrně. Pro různé lidi totiž termín Archa úmluvy představuje různou věc. Pro Etiopany znamená kamenné tabulky, na nichž bylo vytesáno deset přikázání. V západní společnosti zase převládá představa, že je to schránka, ve které byly tyto desky uschovány a přenášeny. Takže když si zaplatíš, můžeš si vybrat. To je stejné jako s hrobem Ježíše. Ukazují ho na třech různých místech - v Japonsku, v Kašmíru a samozřejmě v Jeruzalémě. Kdo ví?

VEČEŘE S POTOMKEM JEŽÍŠE

Když už jsme u Ježíše, on je dalším z vašich témat. Byl ženatý, nebo nebyl?

Byl ženatý. Měl minimálně tři děti. A ty pak podle vašich zjištění založily v Evropě dynastii…

O tom jsou mé knihy Rex Deus a Strážci pravdy, které nedávno vyšly i u vás. S jedním z jeho potomků jsem byl nedávno na přátelské večeři. A byl to velmi příjemný člověk. Ale tvrzení o Ježíšových potomcích před vámi publikovali již jiní autoři. Známá je kniha Svatá krev a svatý grál od Henry Lincolna, Michaela Baigenta a Richarda Leigha, která však je terčem kritiky a zpochybňování.

Jaký je váš názor na tyto knihy i leckdy velmi oprávněnou kritiku?

Henry Lincoln je stále výjimečný vypravěč příběhů. Jako takového ho obdivuji a mám rád. Shodou okolností před osmi týdny jsem s ním pil odpolední čaj. Ale jako výzkumník historických faktů je beznadějný. Má dar, že vezme jeden fakt odsud, další odjinud a třetí z úplně jiného místa a vytvoří fantastickou směs.

Dám příklad. V knize Svatá krev a svatý grál se Henry zmiňuje, že Rennes-le-Château byl původně majetkem velmistra řádu templářů Bertranda a že po proslulém 13. říjnu 1307, kdy byli ve Francii templáři zatýkáni, to byl jeden z mála templářských hradů, které nebyly obléhány francouzským vojskem. Všechno to ale vychází jen z náhodné shody jmen, která jsou ve Francii běžná jako v Anglii Smith či u vás Novák. Když tohle všechno jenom trochu prozkoumáme, tak fakta tato tvrzení smetou. Čtvrtý velmistr templářského řádu, o kterého jde, se narodil tři sta kilometrů severně od Rennes-le-Château. Nikdy nevlastnil žádný majetek poblíž tohoto místa. Proto nebyly žádné stavby v okolí Rennes- le-Château v roce 1308 předmětem nájezdu francouzských vojsk z jednoduchého důvodu: nikdy templářům nepatřily. To je jenom jeden příklad z těch asi tří set chyb a větších či menších zkreslení faktů, která lze v knize najít.

Zastáváte ovšem názor, že to byla právě tato kniha, která otevřela dveře podobným výzkumům a umožnila tato témata prozkoumat pečlivěji.

Ano. Kniha se velmi dobře čte a spustila vlnu zvědavosti. Já si myslím, že přes všechny chyby si Henry zaslouží velký respekt, protože my všichni teď píšeme na základech, které on odkryl. Je to prostě skvělý chlapík.

Co říkáte tomu, jak se tohoto tématu ujala popkultura? Mám na mysli známý bestseller Dana Browna Šifra mistra Leonarda, který byl i zfilmován. Není to pro vás trochu svatokrádež?

Šifra mistra Leonarda je skvělý thriller. Dobře se čte, jako svižná detektivka. Vedlejším efektem laviny zájmu, kterou dílo spustilo, je, že se zvedl prodej knih, jež se tomuto tématu věnují seriózněji. Z tohoto pohledu mohu být spokojený i já. Zvýšil se totiž zájem i o mé publikace. Danu Brownovi fandím, jen ať pokračuje! Navíc je také docela příjemný člověk.

NĚKDO NĚCO SKRÝVÁ

Jak vzpomínáte na Trevora Ravenscrofta, autora knihy Kopí osudu? S ním jste napsal Znamení bestie, které bylo volným pokračováním této proslulé knihy…

Byl to skvělý člověk. Měl rád život ve všech aspektech, na které si člověk může vzpomenout. Byl velmi talentovaný, jeho práce spočívala spíše v takovém duchovním vhledu než v nějakém systematickém studiu materiálů a podkladů. Jeho mysl byla jako motýl. Přelétala z květiny na květinu, z místa na místo. Ale práce s ním byla úžasná.

On se často odvolával na práce doktora Steina, údajného poradce Winstona Churchilla v otázkách okultního smýšlení předních nacistů. Nicméně tato osobnost stále zůstává také trochu zahalena rouškou tajemství. Jak to tedy skutečně bylo?

Tak nejprve fakta a pak trochu teorie. Zaprvé: Stein byl Rakušan. Zadruhé: Británie byla ve válce s Německem, a tedy i Rakouskem. Stein by tedy měl být považován za nepřítele, přitom nikdy nebyl v Británii ve vězení. To jsou fakta. Moji kolegové mezi roky 1972 a 1988 opakovaně psali na různá vládní místa v Británii a dotazovali se na postavení doktora Steina během 2. světové války. Každá odpověď, která přišla, byla trochu jiná. Všechny ale připouštějí, že pracoval pro britskou vládu. Ale všechny mu přisuzují poměrně podřadné postavení. Někdo něco skrývá.

Myslíte, že i tak dlouho po válce ještě je stále co skrývat?

Ano. Podle britské vlády je stále co skrývat. Britská vláda je tradičně záměrně tajnůstkářská. Vedle ní by i Rusové vypadali jako začátečníci. Nesmíte se nechat zmást veřejně deklarovanou takzvanou svobodou informací. Ta platí jenom, když to vládní místa chtějí.

Tajnůstkářstvím je ovšem proslulý i Vatikán. Mimochodem, zkoušel jste někdy čerpat při historických výzkumech informace z vatikánských archivů?

Já osobně ne, ale někteří mí přátelé se o to mým jménem pokusili. S velmi limitovaným úspěchem. Získali omezený přístup, protože církev tvrdí, že je rozdíl mezi historií a vírou.

ČECHY MĚ ZAJÍMAJÍ

Jste považován za jednoho z největších znalců esoterického symbolismu v E vropě. Co vlastně víte o českém umění v tomto oboru?

Absolutně nic. Strávil jsem kolem sedmatřiceti let studováním památek ve Francii, ve Španělsku a trochu méně v Anglii a Skotsku, protože mnohé tam bylo již zničeno. Od roku 1967 jsem v Československu nebyl, takže letos je to moje první opravdová návštěva. Chtěl jsem si pořádně prohlédnout Prahu. Jsem tu proto, abych se o vašem umění a historii něco naučil. A také, abych se seznámil s českými lidmi. Mám z vás velmi dobrý dojem.

Byl jste s prohlídkou spokojený?

Ano. Velmi zajímavá byla třeba návštěva hradu Karlštejn. Celý týden jsem byl také hostem v rezidenci pražského primátora, takže jsem skutečně měl čas rozhlížet se po Praze, procházet se a jen tak se dívat.

Na přednášce ve Veletržním paláci jste hovořil o kapli Rosslyn ve Skotsku jako o čítance esoterických symbolů, kde lze najít znaky vztahující se k zoroastrismu, egyptským mystériím a ke křesťanství. Podobné principy lze najít i na českých památkách, které jsou mnohdy i starší než Rosslyn…

Právě proto bych je rád viděl a pořádně prozkoumal. Bohužel k tomu asi tato má návštěva stačit nebude.

Je zajímavé, že převážná část literatury věnující se středověkému esoterickému symbolismu vychází z rozborů umění západoevropského, o středoevropském regionu se příliš nehovoří. Myslíte si, že tady z hlediska vašich zájmů můžete najít podobné věci, jaké nacházíte ve Francii, Španělsku či Velké Británii?

Ono se o tomto regionu moc nehovoří, protože se o něm moc neví. Říkal jsem organizátorům festivalu Pražské brány: Jestli budete pořádat tuto akci i příští rok, pozvěte mě znovu, já tady chci být víc než týden! Rád bych na letošní návštěvě stavěl a soustředil se pak už na konkrétní místa. Určitě tady bude stejný skrytý symbolismus, možná trochu jiné principy, ale v zásadě to bude stejné.

Z tohoto pohledu by bylo jistě zajímavé prozkoumat vazby společenství Rex Deus, které je hlavním tématem vašich posledních knih, se středověkými Čechami. Víte něco o tom, zda existovaly vazby této skupiny rodů například na dynastii Lucemburků a Přemyslovců?

Vazby tohoto společenství pronikaly a pronikají jak do střední, tak i do východní Evropy. Až do prostoru, který býval byzantskou říší. Jsou například velmi silné v Maďarsku, v Polsku tolik ne, a tady možná také nějaké budou. Nemohu říct, že jsou, to budu teprve muset prozkoumat. Společenství Rex Deus je totiž rozšířené po celé Evropě. To, že jsem se v knihách soustředil na západní Evropu, má jediný důvod. To, že zde žiji.

Co také řekl

V reakci na pobouření profesora historie z Mnichova, jenž mu po přednášce vyčítal, že jeho tvrzení jsou v rozporu s vírou v Boha: „Jsem svobodný zednář, já nepotřebuji věřit v Boha. Já jsem o jeho existenci přesvědčen. Nic z toho, co říkám, není v rozporu s existencí Boha.“

Na slova Jiřího Kuchaře, který Tima Wallace-Murphyho na tiskové konferenci představil s tím, že v době, kdy s jeho knihami nakladatelství Eminent začínalo, nakladatelé netušili, že se někdy spřátelí se spoluautorem již před lety zesnulého legendárního Trevora Ravenscrofta: „Dobrý den, jmenuji se Tim Wallace-Murphy, je mi osmdesát tři let a zprávy o mé smrti byly poněkud předčasné…“

K čtenářům svých knih: „Existuje mnoho cest k poznání. Stačí si jen vybrat. To, že máte o mé knihy zájem, znamená, že poznání hledáte. Vytrvejte v tom.“

Akce našich přátel - inzerce