REGENERACE Online

21. 3. 2010: BÍLÝ KÁMEN

Autor: Jiří KUCHAŘ

Hlavní čert Bílého kamene Aleš Gabriš připravil už odpoledne azimutální prkno směrem na Blaník, stejně jako docela hezkou svíčkovou simulaci pekla v místním geodetickém betonovém okruží, odkud také odpaloval. Taky přivezl ze sklepa dříví na malý ohýnek, který zapálil, jenže nevím, jestli se to tam vůbec smí. První lidé se začali trousit po půl osmé a do vypuknutí akce nás bylo přes padesát. Protože velkopopovický starosta je náš letitý čtenář, ocitla se zpráva o telegrafu předtím v místních novinách, a proto přišli i dva keltští psi, jeden velmi černý a druhý naopak neobyčejně bílý. Kozla z pivovaru bohužel zase nechali v ohrádce.

Značnou nevýhodou Bílého kamene se ukázala obrovská vzdálenost obou kopců na trase, přesahující vzdušnou čarou v každém směru třicet kilometrů. Zatímco směrem k Blaníku jsme ještě mohli mít nějaké iluze, při pohledu na Říp přes osvětlenou Prahu nás rychle přešly. Do toho přišel asi ve 20:10 drobný déšť, jenže i v něm uviděl bystrozraký Aleš uviděl svým dokonalým dalekohledem záblesk blanického světla! Ještě jednou proto děkujeme Renatě Stýblové a její firmě Pyroco.

Pro lepší náladu jsem vyprávěl různé scény ze svých minulých životů a zkazky keltského typu. Zapomněl jsem ovšem připomenout, že místní kraj a zejména oblast této plošiny nechal bolševik naprosto stranou, zcela záměrně neprobádanou, protože měl v úmyslu tady vybudovat protileteckou obranu Prahy pro případ napadení naší země Luftwaffe. To jste mu naštěstí překazili svým statečným zvoněním klíči před dvaceti a půl lety.

Mohu-li se dopustit dvou závěrů, navrhuji pro příští rok: 

• Pokusit se nějak obejít Prahu směrem na silnou keltskou enklávu v Brdech nebo alespoň okrajem přes Cukrák. Obávám se ale, že by to byla operace tak na cca sedm dalších čertů.
• Sehnat silnější světla. Měli jsme nabídku přímo od dodavatele světlic naší lidové armády, který nás ovšem zároveň upozornil na nutnost dokonalého školení každého vojáka s varovným dovětkem, „že i ti proškolení se tu a tam zraní…“ Neboli: máte-li kdo nějaký nápad, pište, volejte, faxujte.

Jako neúnavný pokušitel této - v novodobých dějinách keltské Evropy zcela ojedinělé - akce bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří přišli, a hlavně čertům, protože pro mnohé z nich, zejména na vyšších kopcích typu Křemešník, Blaník, Říp nebo Děčínský Sněžník, to byl výkon na samé hranici sebeobětování pro naši věc. Můj obdiv patří čertům na jižní Moravě a jejich bratrům, která se tak ukázala nejen tradičně katolickou, ale po čertech keltskou. A pokud síla vašich rituálů dokázala zastavit frontální oblačnost, klobouk dolů. Neuměli byste něco podobného v květnu během voleb?

Akce našich přátel - inzerce