REGENERACE Online
K VÍŘE MUSÍ ČLOVĚK DOZRÁT - SETKÁNÍ S PRAPRAVNUČKOU BOŽENY NĚMCOVÉ
Autor: Jaroslav Kňap

Farářka Církve československé husitské Michaela Procházková (61) je činorodá, vstřícná a energická žena. Setkali jsme se v jejím působišti v Říčanech u Prahy. Na první pohled nic nenapovídá tomu, že její praprababičkou byla spisovatelka Božena Němcová. I když několik paralel by tu bylo: vzdělanost, silné sociální cítění a vztah k literatuře. Soudím podle toho, jak jsem měl možnost tuto výjimečnou osobnost poznat.
Narodila se v Praze v roce 1950, ale vyrůstala v Kostelci nad Černými lesy a žije v Říčanech, kde je podle svých slov doma. Po střední škole šla studovat medicínu víceméně na přání rodičů-lékařů. Po dvou semestrech školu opustila a nastoupila do státní knihovny v Klementinu, kde po ní ovšem požadovali, aby šla studovat knihovnictví. Nakonec se rozhodla pro Husovu teologickou fakultu. Vysvěcena na kněze byla o svátku Mistra Jana Husa 6. července 1981. V současné době působí jako farářka ve sboru Církve československé husitské v Mnichovicích a v Říčanech, kde rovněž bydlí.Překládá z angličtiny a publikuje - hlavně v místních novinách a v týdeníku CČSH Český zápas. Z prvního manželství má syna. Se současným mužem Iljou měli v pěstounské péči dalších pět dorůstajících dětí.
STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ
Dochovalo se něco po vaší praprababičce?
Máme obraz Boženy Němcové jako sedmnáctileté. Namaloval ho Antonín Lhota pravděpodobně v padesátých letech 19. století. Také se dochoval dřevěný koflíček s podšálkem ve tvaru javorového listu - myslím, že je u mého bratra -, do něhož si údajně odkládala pera. Ještě máme zarámovaný vavřínový lísteček z věnce, který dala na rakev Havlíčkovi při jeho pohřbu v roce 1856. Pak z toho měl Josef Němec politický malér a od té doby se to v jejich životě všechno sypalo.
Jaký byl její vztah ke Karlu Havlíčkovi Borovskému?
Ona Havlíčka měla ráda. Názorově si totiž velmi sedli, opravdu si rozuměli, chápali jeden druhého. Sexuální vztah ale mezi nimi žádný nebyl. On jí připadal jako úžasný a statečný chlap. V její pozůstalosti jsem našla dopis, který poslala Havlíčkovi z lázní. V něm ho zdvořile žádala, jestli by mohl uveřejnit v České včele sloupek, jenž mu poslala. On jí odepsal v tom smyslu, že je to sice úžasné, že ho to náramně pobavilo, ale kvůli cenzuře onen článek zveřejnit nemůže, neboť by to byl průšvih.
Víte, o Boženě Němcové bylo napsáno a řečeno již mnohé. Toto téma bych uzavřela s tím, že lidé se i dnes k ní vracejí, což o něčem svědčí. A jsem za to ráda.
Pokračování tohoto rozhovoru najdete v květnové Regeneraci.