REGENERACE Online

RODOKMEN JE KOTVA I PREVENCE

Lubomíra Mazucha znám od doby, kdy mi naznačil, jak najít v Čechách roztroušenou Hitlerovu sbírku. Spatřil jsem v tom možnost pochopit Nicholasem Goodrick-Clarkem popsané okultní kořeny Třetí říše z jiného úhlu a začal pátrat. Během posledních pěti let jsme se vídali rádi, což vyvrcholilo letos v dubnu, kdy jsme v chodbě na zámku v Zákupech stáli u sedmi obrazů, o jejichž existenci a identitě neměl u nás nikdo předtím ani ponětí.
Ovládá několik parádních parapsychologických disciplín, má rád léčivé rostliny, ctí homeopatii, ale zůstává při zemi. Pokud přijde řeč na rodokmeny, uslyšíte v jeho slovech mistra.
Rozhodl jsem se nedělat s ním klasický rozhovor, jak bývá na tomto místě v REGENERACI zvykem, ale napůl komentovaný příběh našeho rodu. Věřte mi, že se nechci chlubit; ono ani není moc čím. Rád bych vám ukázal, jak může být četba rodinného příběhu a jeho souvislostí inspirativní a objevná. A také jak obtížná je cesta k jeho nalezení.

Náš rod vstoupil do psané historie na královském komorním panství poděbradském. Po třicetileté válce leželo v tamním kraji víc než tři sta gruntů v rozvalinách – stejně jako naše země, v níž zůstalo po roce 1648 na sto měst a tisíc vesnic zpustlých. I přes poválečnou absenci nebo ztrátu matrik informuje Berní rulla z roku 1654:
"Jeho milosti císařské Ferdinandu II. panství poděbradské No. 1 vesnice Voseček: Kuchař Jan, sedlák, drží 30 strychů. Na zimu osévá 1 strych a na jaro 2. Drží jednu krávu."

Dovedete se vžít do situace v našich zemích po třicetileté válce?
Horor. Nejprve během ní, kdy přišla jedna armáda, vyvraždila všechny muže ve vsi, ženy znásilnila, domy vyplenila a vypálila – a za pár let pak druhá strana dělala totéž. A stejně tak po ní, kdy u nás desítky let vládl naprostý zmar.

Jaké společenské postavení měli tehdy sedláci?
Upřímně řečeno žádné. Označovali tak každého, kdo měl celý potah, to znamená dva koně nebo voly, a byl povinen tažnou robotou.

Klasická genealogie se věnuje otcovské linii. Židé ovšem odvozují svůj původ od matky, protože ta je na rozdíl od otce jistá.
Musíte si uvědomit, že až do roku 1848 u nás platil tzv. familiantský zákon, podle kterého se v židovských rodinách směl oženit pouze prvorozený. Děti měli i další synové, ale doslova tajně, takže si potomci brali matčino příjmení.

Zakladatel našeho rodu Jan Kuchař se patrně narodil v předposledním roce vlády císaře Rudolfa II. roku 1610. Měl jednoho syna a zápis o jeho "odchodu z tohoto bídného světa", jak psali tehdejší faráři, se vztahuje k farnosti v Sadské. Od narození otce se do synovy smrti klene skoro celé století.
"18. března 1706 pochován jest Jiřík Kuchař z Kostelní Lhoty. Věk sedmdesát let. Při chrámu Nanebevzetí Nejsvětější rodičky Boží v Kostelní Lhotě."

Trochu mě přitom mrazí: Jiřík Kuchař.
Jenže vy už tam potom moc Jiříků nemáte.

Jen mého strýce, otcova bratra. Toho jsem ale nikdy nepoznal, protože tragicky zemřel jako chlapec. Můj bratr zemřel také mladý. Máte dojem, že v tom může být nějaká osudovost?
Už v Bibli stojí, že Bůh trestá až do čtvrté generace. Mnoho lidí hledá v rodokmenech příčinu svých životních neúspěchů a cestu, jak z toho ven.
Je ovšem známou skutečností, že rodokmen může zachránit nebo prodloužit život. Řada zdravotních problémů je předurčena, a tak ten, kdo zná svůj rodokmen ve zpětné genezi, dostane určitou povědomost, z které strany může nemoc udeřit. A může včas začít s prevencí. Skvělým příkladem jsou třeba rodinní lékaři z doby první republiky, kteří znali pacienty po několik generací a mnohdy jim stačil jen pohled.

Panoval Leopold I. zvaný Pyskáček, jehož moc rostla až k absolutismu, když se narodil Matěj Kuchař, sedlák, syn Jiříka, pokřtěný v Kostelní Lhotě 14. února 1677. Jeho syn Václav přišel na svět 9. listopadu 1706. Jiřík Kuchař se tedy narození vnuka nedočkal. Už čtvrt století platila robotní povinnost a Vašík byl také sedlák, ovšem kromě toho i rychtář. Že by svítalo na lepší časy?
Nesvítalo. Jakub Kuchař, sedlák, se poprvé rozkřičel 7. října 1734, pět roků po svatořečení Jana Nepomuckého. Pak spatřil světlo tohoto světa další Kuchař, po dědečkovi Václav, nájemce půdy; bylo to 15. února 1767, opět v Kostelní Lhotě.
S ním ovšem odešla dosavadní rodinná spořádanost vniveč a nastalo intermezzo. Alespoň tak nazval naši rodovou katarzi Lubomír Mazuch: Osmého října 1793 se odehrál na poměry skandální sňatek Václavův s tehdy patnáctiletou nekatoličkou Kateřinou Šustovou, kterou oddávající kaplan Otto Svoboda prozíravě ostaršil o dva roky. V té době už platil Toleranční patent a nevěsta se přihlásila k evangelíkům. Díky této skutečnosti a jejímu takřka mladistvému těhotenství jim začala poděbradská půda poněkud hořet pod nohama a odstěhovali se k Pravonínu u Blaníka.

Čte se to jedna báseň...
Sestavení každého rodu je opravdu náročná badatelská práce. Kdo to zná, tak ví, že je to neskutečný žrout času. Ve vašem případě ale bylo všechno ještě složitější kvůli Václavovu rychlému stěhování.

Dokončení tohoto rozhovoru najdete v červencové REGENERACI.
Rozhovor vedl Jiří KUCHAŘ.

Akce našich přátel - inzerce