REGENERACE Online
VLADIMÍR RENČÍN A JEHO POŽEHNANÝCH 70 LET
Autor: Jiří Kuchař
Korunovační klenoty, minerální prameny Čech, Moravy a Slezska a kresby Vladimíra Renčína. To jsou zřejmě jediné soudobé jistoty naší země.
Na Mikuláše slaví sedmdesátiny.
Bohumil Hrabal přirovnal jeho kresby k obrazům Pietra Breughela a myšlenky k Erasmu Rotterdamskému. Nazval je groteskami, ke kterým svoji stylovou samotu dostal od Sudiček. V případě východočeského Mistra kresleného humoru časem metamorfovaly v Dlabáčka, ženu Marii a košilatou postavu s neodmyslitelným trojúhelníkem nad hlavou.
Znám ho osobně třináct roků; jeho tvorbu ovšem už od poloviny 70. let, co jsem přibyl do Prahy a spolužáci z gymnázia mi ukázali Mladý svět. Od té doby mi zůstal v srdci.
Dodnes si pamatuji na chvíli, kdy zahájil spolupráci s naším časopisem, a taky na moment, jak jsem ho požádal, aby před třemi lety udělal kresbu na téma REGENERACE v Lucerně nebo Život ve vesmíru - a on nakreslil Dlabáčka se svým druhem zírající na nebesa plná meteoritických rojů s textem „Jestli je tam život, nevím, ale živo je tam pěkně...“
Spirituální učitelé říkají, že mnoho životní moudrosti je možné vyjádřit jednoduše, někdy jen větou. U Vladimíra Renčína doprovází zásadní jednořádkovou sentenci kresba; pokud ovšem ta sama nestačí; která ji posouvá do další dimenze.
Kdybyste ho navštívili doma, pochopili byste jeho osobní zenovost: Dům na kraji východočeské vesnice s výhledem na louku, les a nebe; na parapetu ležící dalekohled. To je dnes takřka celý vnější, exoterický svět Vladimíra Renčína. Ten esoterický je ukrytý v něm. Nám ho předává v kresbách.
V roce 1962 zveřejnil Mladý svět výzvu Čtenáři MS, MS čtenářům, a tak jsem to zkusil. Od té doby vlastně datuji svoji tvorbu, protože jsem do něj přispíval s různými přestávkami skoro třicet let.
Vůbec první kresbu publikoval Vladimír Renčín 23. května 1959 v dnes už neexistujících Zemědělských novinách. Jak můžete sami porovnat, jeho tvorba se od té doby poněkud vytříbila.
Vzpomenete si i na další?
Dikobraz, Literární noviny, Reportér, Index, Květy, Melodie nebo Vesmír. Celkem jich bylo na čtyřicet, kreslil jsem dokonce i do Vlasty. Z deníků Lidové noviny, MF Dnes a Právo, kde působím už skoro deset let. A v zahraničí GEO, Time a několik vědeckých časopisů. Taky východočeská Pochodeň, kde jsem publikoval až do sovětské okupace v roce 1968. Díky kresbám, které tehdy vycházely, jsem pak měl delší dobu zákaz činnosti.
On a Vladimír Jiránek, dva poslední velmistři svého oboru, kterými je život - hrabalovsky vyjádřeno - přetaven svébytným humorem v určitý druh grotesky. U Vladimíra Renčína to trvá už půl století.
Musím se přiznat, že úplně přesně nerozumím tomu, odkud vyvěrá jeho každodenní inspirace. Bohumil Hrabal, jak řečeno, psal v této souvislosti o Sudičkách - a tak to asi skutečně bude.
Kolik kreseb jste dodnes vytvořil?
To opravdu nevím.
Pracoval jste skoro třicet let za socialismu a dalších dvacet potom. Liší se podle vás ty doby nějak zásadně?
Ve vnějším pohledu asi ano. Archetyp lidského chování ale přežil, jak můžete třeba vidět v La Fontaineových bajkách nebo v našich příslovích.
Vladimír Renčín stvořil svůj osobitý svět, který je zároveň naším vlastním. Když mu tiskem vyšla první kresba, asi ho nenapadlo, že se jednou stane legendou.
Dokončení rozhovoru s Vladimírem Renčínem, který připravil Jiří Kuchař, najdete v prosincové REGENERACI.
RSS kanály
![[Valid RSS]](/img/design/valid-rss.png "Validate my RSS feed")
Napsat redakci
Odeslat mailem