REGENERACE Online
O OSUDU VAŠEHO DÍTĚTE MÁ ROZHODNOUT POČÍTAČ
Autor: Jaroslav Kňap
V únorové Regeneraci jsme redakčně zkrátili názory některých pedagogů. Nyní si je můžete přečíst v plném znění.
Dojde k bojkotu plošného testování školáků?
NÁZORY LIDÍ Z PRAXE
O vyjádření k plošnému testování žáků pátých a devátých tříd jsme požádali i několik zkušených odborníků, kteří ve školství pracují řadu let.
Mgr. Pavel Nedbal, ředitel ZŠ Rakovského, Praha 12, k problému uvádí: "V současné situaci na testování nevidím nic špatného, protože ve srovnání s Evropou dosahujeme špatných výsledků. Testování dokáže alespoň některé výstupy srovnat. Samozřejmě nesouhlasím, aby se testy a jejich výsledky přeceňovaly a vedly k tomu, že budou žáci rozdělováni podle toho, jestli můžou či nemůžou něco dělat. Díky testování by měly získat školy zpětnou vazbu a posoudit, zda jdou dobrým, nebo špatným směrem.
Víme, že stav školství není dobrý. Jaké je tedy řešení? Myslím si, že toto je první návrh, jak danou situaci zlepšit. Konečně se stát prostřednictvím ministerstva školství vrací ke původní funkci, kterou ztratil zrušením školských úřadů. To znamená, že řídí to, za co podle ústavy ručí - za základní vzdělání, které podle výsledků testování může ovlivňovat.
Vycházím ze zhoršujících se výsledků v nejrůznějších mezinárodních srovnáních a z hodnocení svých kolegů ze středních i vysokých škol.
Myslím si, že je to způsobené tím, že v určité fázi vývoje se řeklo, že čím více lidí bude mít maturitu, tím jsme lepší stát nebo máme vyšší vzdělanost. A dnes se ukazuje, že to není pravda. Měla by se nastavit taková kritéria, jež jasně žáky či studenty rozdělí do nějakých skupin podle toho, jak se věnují studiu, jaké mají nadání a jak moc se snaží. Podle toho by se měly jednotlivé školy strukturovat. To znamená, že rozvolněnost samotného přístupu vede k tomu, že celková úroveň maturity, když se budeme bavit o střední škole, devalvovala a že stát na to musí ve svém důsledku doplatit.
Nějaké hranice nasadit je vhodné. Toto vnímám jako jeden z pokusů, jak by se to mohlo povést. Ne že to je konečné či jediné řešení. Jiný lepší způsob ale v tuto chvíli nevidím. Jde o to, jak se výsledky uchopí. Všichni zatím po česku nadávají, toť vše. Ale nejhorší varianta je, pokud neuděláme vůbec nic.
Co děláme ve škole? Pořád zkoušíme, musíme si ověřovat zpětnou vazbu - žáci i kantoři. Zpětná vazba není špatná, ale mělo by se s ní nakládat takovým způsobem, aby to vedlo ke zlepšení, a ne k pranýřování a strachu z něčeho.
Systém všechno zjednodušuje a nebere v úvahu i další aspekty, veškerou práci kantora a celkové hodnocení (například všechno postavím na tom, že dnes vyučující přišel o tři minuty pozdě, ale už nebudu brát v úvahu, že minulý týden s dětmi udělal obrovský kus práce a byl ve škole o čtyři hodiny déle. Zjednodušování vede k tomu, že se v celkovém hodnocení dělají chyby. Myslím si, že pátá a devátá třída je vypovídající. Dítě mělo dost dlouhou dobu na vystřídání různých metod, forem, kantorů. Takže ukáže, co se naučilo, jak postoupilo."
Mgr. Michal Cholek, ředitel ZŠ Želechovice nad Dřevnicí na Zlínsku, která se prosincového testování zúčastnila, kostatuje: "Rozporuplné reakce způsobuje pan ministr částečně sám svými překotnými výroky, dále nasloucháním nepodložených názorů různých poradců a zájmových skupin. Chybí mi zde jednotná myšlenka trvalejšího rázu vycházející ze skutečné znalosti věci a koncepce školství našeho státu. Okruh samotného testování bych rozdělil na část pilotáže, do které jsme byli zařazeni, a část obecnou. V pilotní mělo jít o vyzkoušení systému. Jsme škola poměrně dobře vybavená výpočetní technikou. Máme tři učebny s počty PC odpovídající počtům žáků ve třídách. To bylo kritériem pro zařazení do pilotního projektu. Technická stránka tedy z naší strany nebyla problém a samotné testování proběhlo hladce. Výsledky budou zaslány škole v lednu. Jenomže... Jsou všechny školy vybaveny stejně? Odpovídají počty učeben výpočetní techniky počtům tříd v ročnících na jednotlivých školách? Využily všechny školy Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost na zlepšení právě těchto nedostatků?
Bude možné testovat žáky v průběhu více dnů z důvodu nedostatečné vybavenosti škol? V testech byly i menší chyby a nejasnosti, ale to nebylo smyslem pilotního zadání. Navíc testy byly stejné, a tak žáci podle rozestavení PC v učebnách můžou vidět sousedy, jak odpovídají (PC totiž na rozdíl od listu papíru tak snadno nepřemístíte). Navíc v potaz nebyly brány struktury PC sítí ve škole a výkon školních serverů zajišťujících přístup do sítě a na internet. Toto všechno je velmi individuální a pochybuji, že má ministerstvo na školách tuto problematiku dostatečně zmapovanou.
Obecně vzato, testování je nástroj a je nutné vědět, k čemu má sloužit. Lze je totiž použít na několik zcela rozdílných věcí. Eliminaci nenadaných žáků v přijímacích pohovorech na SŠ a víceletá gymnázia (vyjádření pana ministra a jeho poradce), zpětnou vazbu škole, jak pracovat lépe. Zrušení škol s nekvalitní prací nebo jako součást přijímacího řízení na SŠ (Zlínský kraj používá u maturitních oborů jako jednu z částí). Zde se vracím k výrokům pana ministra. Samozřejmě jeho prohlášení vyvolá reakce u rodičovské i odborné veřejnosti. Ale je aspoň jasné, k čemu směřujeme. Nebo máme brát jeho dementi?
Téměř všechny školy testování žáků již řadu let používají. Využívají služeb komerčních firem a náklady nesou školská zařízení, případně rodiče. Testování může probíhat pomocí PC i v písemné podobě, škola dostává souhrnnou zprávu a jednotliví žáci zprávu o svých schopnostech a o výsledku. Školy znají své postavení v rámci ČR i tzv. svou přidanou hodnotu. To je situace víceméně objektivní - školy se testují dobrovolně pro svou zpětnou vazbu a nemají důvod manipulovat s výsledky, navíc výsledek nemá přímý dopad na existenci školy. ČŠI tedy dostává zadání na vypracování něčeho, co už funguje, a zakázka je dotovaná ze státního rozpočtu, pouze jinou firmou.
Pokud testování bude kladivem na čarodějnice, není vyloučeno, že školy budou žáky místo běžné výuky cíleně připravovat na testy, budou nastavovat podmínky testování tak, aby byly úspěšné, což se dá udělat úplně jednoduše. V pilotáži byli přítomni u všech tříd zástupci ČŠI. Je však odpovídající počet inspektorů na počet pátých a devátých tříd v Česku? Osobně vidím testování žáků jako potřebné. Má však být motivujícím a poskytovat školám především zpětnou vazbu. Pokud by mělo být provázáno na přijímací pohovory na SŠ, bylo by to jen dobře, potom ale termín nemůže být prosinec, ale musí být shodný s termínem přijímacího řízení.
V době, kdy ekonomika našeho státu lapá po dechu a rozpočty se škrtají více než dříve, je plýtvání prostředky trestuhodné. Je potřeba ale vidět souvislost s dalšími opatřeními, jako je změna financování regionálního školství. Navrhovaná změna nutně povede k likvidaci malých škol. Je tedy potřeba zdůvodnit veřejnosti, proč se zavřou - eodpovídají kritériím financování nebo kvality. Zde je snadno dostupný zdroj pro úsporu asi 13 miliard v příštím období.
Jen mne mrzí, že se pak plýtvá prostředky v řádech stovek milionů na podporu sportovních soutěží (florbal a basketbal). ‚Plýtvá‘ zde říkám jako sportovec a poloprofesionální trenér, který si je vědom toho, že obdobné soutěže Orion Florbal Cup, McDonald’s Cup, Preventan Cup běží již několik let pod hlavičkou Asociace školních sportovních klubů a MŠMT a jsou zajištěny sponzory!.
Má potom nějaké šetření smysl? Nějak tomu přestávám rozumět. Každý hospodář si hledí svého majetku. Cizí, rozuměj státní, nikoho nezajímá. A to vše je pouze vrcholek ledovce."
PaedDr. Vladimír Cícha, ředitel ZŠ Na Beránku, Praha 12, uvádí:
"Od roku 1995 každoročně procházejí vybrané ročníky srovnávacími testy (Kalibro, později i Scio), od nichž jsme si slibovali srovnání výsledků vzdělávání našich žáků s ostatními, protože do té doby nic takového nebylo (počty přijatých žáků na jednotlivé typy středních škol, což se jeden čas někdo snažil uplatnit jako jisté kritérium úspěšnosti jednotlivých základních škol, jsme nikdy nepovažovali za zcela objektivní). Nejprve jsme začali devátými ročníky, posléze pátými a v současné době testujeme i jiné ročníky, vždy zhruba z těchto oblastí: český jazyk (jazyková gramotnost), matematika (matematická gramotnost), přírodovědná oblast, anglický jazyk, obecné studijní předpoklady. Do těchto srovnávacích testů se dobrovolně (náklady na testování hradí škola) hlásí určitý počet škol, s tímto vzorkem jsme srovnáváni. Nejedná se o stoprocentní vzorek, dokonce v poslední době dochází u zmíněných společností, které se testováním zabývají, k určitému zmenšení (nevím ale, zda je tomu tak i jinde, například u Cermatu, jehož služeb jsme dosud nevyužili). Výsledky žáků, které zveřejňujeme na stránkách koly, jsou pro nás zpětnou vazbou a dál pak s nimi pracujeme s cílem zdokonalit vzdělávací práci školy.
Klady plošného testování vidíme v tom, že bude zapojeno sto procent základních škol, tudíž výsledky by mohly být objektivní. Navíc školní vzdělávací programy by měly odpovídat rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání, takže výstupy ve třetím, pátém a devátém ročníku by měly být respektovány ve všech základních školách, ve všech vzdělávacích programech (u nás ve třetím a pátém ročníku Montessori a Začít spolu). V současné době máme i odpovídající vybavení v oblasti ICT (pořízených z mimořádné dotace ministerstva tuším před dvěma třemi lety).
Ke zkušebnímu testování jsme se nepřihlásili, a pokud vím z ohlasů, na většině pilotních škol dopadlo z hlediska organizace celkem bez problémů. Samozřejmě sleduji, jak ministerstvo pomalu vycouvává z některých argumentů a představ, k čemu by testování mělo také sloužit. Pokud testování bude sloužit k tomu základnímu, tedy aby každá škola měla zpětnou vazbu, jak si vede v konkurenci ostatních škol, a z výsledků své školy ředitel vyvodí další úkoly pro zkvalitnění základního vzdělávání, tak to podle mne nemá chybu. Takové ty původní představy - veřejné žebříčky škol, návaznost na přijímací řízení na střední školy a víceletá gymnázia - jsou snad již mimo hru. Jenom jeden "teoretický" příklad: základním vzděláváním musí projít v rámci povinné školní docházky všechny děti a může se stát, že se v určité škole a v určitém ročníku nakumulují ti žáci, kterým, i přes perfektní práci učitelů škola moc neříká. A samozřejmě naopak, menší úsilí školy a výborné výsledky. Proto by případnou kontrolou (např. ČŠI) měla být kvalita vzdělávání školy hodnocena nejen z výsledků celostátních testů, ale i z hodnocení všech podmínek, které se do kvality vzdělávání promítají. A za tuto kvalitu pak skutečně odpovídá konkrétní člověk, tedy ředitel školy. Pokud to nebude příliš drahé, dobře zorganizované a výsledky budou sloužit té které konkrétní základní škole, pak by to snad smysl mít mohlo."
POHLED PSYCHOLOGA
PhDr. Mária Staňkovská se zabývá psychologií dětí a dorostu od roku 1975. Navštívil jsem ji v pražské Poliklinice Prosek.
"Já to vnímám tak trochu jako nepochopení jak ze strany odborníků, tak některých rodičů. Lidé se obvykle nechtějí nechat vystavovat situacím, během nichž by mohla přijít nějaká kritika. Ale z psychologického hlediska vzato, je zapotřebí mít informace o tom, jaký je stav naší populace, kde jsou slabiny a jak úroveň vzdělání od dob Komenského, řekla bych, klesla... Kdyby se toto vyjasnilo, nebyly by ve společnosti takové emoce. Takže osobně si myslím, že testování i zpětná vazba mají svůj význam. Nicméně si uvědomuji, že takové pobouření ve společnosti je způsobeno samotnou postavou ministra školství, který není zrovna kladně přijímán. A cokoli vzejde z jeho úřadu, je potom odmítáno - i kdyby to bylo sebevíc přínosné," říká dr. Staňkovská.
"Obecně v současné době je v podvědomí lidí zakořeněno, že všichni můžou všechno. Jakýkoli jiný pocit, že to tak nebude, případně že selžou, cítí jako ohrožující. Vždycky populace byla a bude různorodá, to je všeobecný jev. Podle Gaussovy křivky rozložení jevu zhruba 68 procent lidí představuje jakýsi průměr, minus 14 procent jsou jedinci méně inteligentní, plus 14 procent chytřejší. Pak jsou okrajová procenta, kde se objevuje nějaký problém. Mám pocit, že tuto skutečnost chce společnost popřít. Očekává se, že všichni musí či můžou mít maturitu. Ale to přece není možné. Zapomíná se na to, že manuálně zruční jedinci bez vyššího vzdělání mohou být šťastní, spokojení a potřební. Souvisí to i s otázkou současné nezaměstnanosti. Všichni mají střední vzdělání a očekávají, že budou mít i odpovídající práci, ale skutečnost je jiná. Zejména z některých soukromých škol vycházejí lidé s maturitním vysvědčením v kapse, ale jejich znalosti-vědomosti tomu neodpovídají. Takovéto školy totiž dostávají dotace podle počtu studentů.
Ze své zkušenosti mohu říci, že co se testování znalostí na základních školách týče, děti to berou jako formu hry. To spíše jejich rodiče s tím mají problém, který zpětně přenáší na své potomky. Tlak ze strany některých rodin na děti, aby měly co nejlepší vzdělání, je občas obrovský. V poradně se setkávám s celou řadou případů, kdy rodiče vůbec nechtějí slyšet, že jejich potomci na něco prostě nemají, že zdaleka nejsou tak chytří a podobně. Potom jsou děti z toho frustrované.
Bohužel musím konstatovat, že obecná úroveň vzdělanosti za dobu, co se touto problematikou zabývám, u deseti či dvanáctiletých dětí poklesla. V 70. letech minulého století byla rozhodně vyšší. Jednak dnešní žáci tolik nečtou, hlavně vysedávají u počítačů, ani tolik netrénují paměť, všechno si vyklikají na mobilu. Nemají ani základní návyky, neumějí se učit. Poslední dobou se s tímto jevem setkávám i na gymnáziích. Mnohdy i rodinná výchova pokulhává. Děti nejsou vedeny k tomu, aby něco překonávali, a samotná škola to nezvládá. Většinou vše získají snadno. Nechápou, že je potřeba vynaložit nějaké úsilí, čas i peníze na to, aby něčeho dosáhli. Tento stav považuji za alarmující. Takoví jedinci potom velice snadno sahají po okamžitém efektu, ať už to jsou drogy, či jiná forma adrenalinového nabuzení."
Jaroslav Kňap
RSS kanály
![[Valid RSS]](/img/design/valid-rss.png "Validate my RSS feed")
Napsat redakci
Odeslat mailem