RSS kanályAutor: Petr Sedláček

O tom, že muži a ženy myslí jinak, víme. Přesto bychom se k tomuto tématu rádi vrátili a v zájmu partnerských souladů ozřejmili několik základních "zvláštností", díky nimž se ženské myšlení liší od mužského a naopak. Vysvětlím vám proč.
Muži a ženy jsou v mnoha fyziologických ohledech odlišní, možná víc, než se liší samečkové a samičky nám příbuzných živočichů. Rozdíly ve stavbě a naprogramování mozku a hormonech vedou k tomu, že ženy a muži vnímají vnější svět různě, a to jak v příjmu informací, tak v reakcích na ně.
Náročnost preindustriálního života příliš neumožňovala "rozebírat vztahy" a společenství se řídila především principem "OVO" - oboustranně výhodného obchodu. I v rodinném uspořádání tato zásada mezi mužem a ženou platila. Rozpad konzervativních hodnot a manželství je dán mimo jiné tím, že většina lidí dělá jasné chyby v partnerských vztazích, protože neznají základní fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou a rozdíly v jejich cítění a uvažování, které je třeba brát každodenně v úvahu při vzájemné komunikaci. Základem těchto rozdílů je především různá anatomie i fyziologie a tomu odpovídající různá úloha muže a ženy při společném životě.
LOVEC A OCHRÁNKYNĚ SÍDLA
Zrak a orientace v prostoru
Ještě v historicky nedávné době muži-lovci jednou denně či za nějaký čas lovili - například mamuta nebo tuleně - nebo odháněli nepřítele a pak si sedli k ohni, pili zkvašené bobuloviny a obilné nálevy. Vyprávěli při tom přehnané historky o své statečnosti (analogie dnešního přepínání TV programů) a brousili zbraně s vypnutým mozkem. Základem úspěchu ve shánění potravy byla orientace na dálku. Tomu fyziologicky odpovídá "tunelové vidění" s menší schopností vidění periferního. Muži mají ovšem lépe vyvinutá centra pro prostorovou orientaci. Proto i dnes najdou cestu ke vzdálenému cíli, ale většina obtížně vyhledává nějaký předmět ve své, často neuspořádané skříni. U muže je dobré prostorové vidění a odhad vzdálenosti "selekční výhodou" (dnešním projevem je dobré couvání a parkování auta). Většina má například zrakové centrum propojeno s centrem trojrozměrného vnímání prostoru. Ženy v mozku zřejmě žádné takové oblasti nemají. A samozřejmě mužský mozek pracuje vlnovitě, kdy střídá fáze vysoké aktivity při každodenních stresových situacích s fázemi s nízkou aktivitou při odpočinku.
Ženy-ochránkyně sídla měly mozek i ruce v činnosti vlastně pořád, od sbírání a smyslového rozpoznávání někdy jedovatých bobulek a kořínků za současného sledování okolí (nebezpečí útoku) až po udržování ohně a konverzace se sousedkami, krmení a hlídání dětí. Ženy tedy neustále přijímají informace a základní rys jejich orientace je na blízko a na detaily. Mají široké periferní vidění a lepší barevné spektrum. Najdou v blízkém okolí drobné předměty a používají lepší popis barev (smetanová, světle plavá, blond platinová). Hůř se ale orientují v terénu nebo na mapě, i když to často popírají.
Sluch
Ženy lépe slyší vysoké frekvence zvuku (dětský pláč) a rozumějí emocionálnímu podtextu lidských zvuků ("Nemluv se mnou tímto tónem!"), muži zase zvuk lépe zaměřují a konstruují si v mozku trojrozměrné mapy. Jak zajímavé - ženy můžou současně mluvit a poslouchat v důsledku lepšího propojení obou hemisfér a oblastí řečových a sluchových.
Mužský mozek je naprogramovaný tak, aby zachytil zvuky spojené s pohybem. Muže v jediné vteřině probudí větvička narážející v noci zvenčí na okno. Je připraven bránit se proti možnému útoku, nikoli tišit vrnící dítě, což ovšem neznamená, že to v případě nutnosti nemůže udělat. Jen ho to stojí víc přemáhání.
Více se dočtete v květnové REGENERACI.